Prokopské údolí se dá projít bez auta a bez návratu stejnou cestou. Z Hlubočep začněte na dně údolí a do Jinonic odbočte jen tehdy, když chcete zakončit výlet stoupáním. Pokud potřebujete co nejrovnější cestu, zůstaňte v údolí a vraťte se stejným směrem. Oba plány vám ukážou skály a železniční viadukty. Rozdíl poznáte hlavně v druhé části dne, kdy se jeden plán drží u potoka a druhý míří do zástavby nad ním.
Z Hlubočep se držte dna údolí
Pro nástup si v jízdním řádu najděte spoj do Hlubočep a zvolte výstup podle toho, odkud chcete začít pěšky. Pražské turistické informace popisují údolí jako výběžek Českého krasu se značenými pěšími trasami, naučnými stezkami a cyklostezkou. Když se držíte hlavního průchodu, objeví se kombinace skal, potoka a železničních staveb. Nemusíte hned odbočovat za každým výhledem; pro první návštěvu je dobré pochopit, jak se údolí otevírá před vámi.
Pod viadukty se vyplatí zastavit tak, aby ostatní mohli projít. Sdílená cesta je současně dopravní prostor pro kola. Dětem vysvětlete, že zastávka na svačinu patří stranou, ne doprostřed cesty. Jestli sledujete vlak, dívejte se na most z přístupného místa dole. Nemusíte kvůli němu vstupovat k trati ani hledat nevyznačenou zkratku podél kolejí. Tvar železničního vedení je srozumitelný právě při pohledu z údolí.
Jak rozhodnout, zda odbočit do Jinonic
Městská část popisuje v území rekreační spojení Hlubočep s Jinonicemi, které začíná u Novoveské a nejdřív kličkováním nabírá výšku. Po vystoupání nad údolí je sklon mírnější. Při plánování použijte aktuální pěší mapu a ověřte, odkud se můžete bezpečně napojit. Historický popis cyklotrasy je dobrý pro pochopení sklonu, ale není náhradou místního značení ani potvrzením, že každý přístup je otevřen.
Pokud jdete se skupinou, rozhodněte se před stoupáním, ne uprostřed prudšího úseku. Kdo chce kratší trasu, může se vrátit údolím. Kdo chce pokračovat do Jinonic, měl by mít vybranou i cílovou zastávku. „Dojít do Jinonic“ ještě neříká, kolik času potřebujete na spoj. Do trasy přidejte cestu od okraje zástavby na skutečné nástupiště. Když plánujete výlet bez auta ve více lidech, pomůže také postup pro plánování příjezdu a návratu.
- Nejméně stoupání: jděte hlavním údolím jen tak daleko, jak vám vyhovuje, a vraťte se stejnou cestou.
- Jednosměrný průchod: počítejte se stoupáním do Jinonic, ověřte si aktuální odbočku a dopravní spoj na konci.
- Procházka s kočárkem: vyberte zpevněnou část dna údolí. Podle počasí a provozu zkraťte trasu dřív, než dojdete k úseku, který se obtížně objíždí.
- Vlak jako hlavní zážitek: zvlášť prověřte, kdy jede vyhlídková linka, kudy vede a kde se na ni nastupuje. Samotné viadukty jsou vidět i v době, kdy tam žádný vlak zrovna neprojíždí.
Jak do plánu zapadá jezírko a železnice
Hlubočepské jezírko je užitečný bod na mapě, pokud chcete vidět místo, kde voda a odkrytá skála vytvářejí jiný obraz než zbytek údolí. Neberte ho jako navigační pokyn obejít vodu nebo se vydat mimo stezku. Zůstaňte na povoleném přístupu. Pokud chcete vidět jezírko i viadukty, dejte si nejdřív čas ve spodní části údolí. Výstup směrem k Jinonicím posuňte až za tuto část, aby vás netlačil k odchodu z místa, kam jste původně mířili.
Železniční pohled se dá využít dvěma způsoby. V pěším plánu je most architektonickou zastávkou. V samostatném vlakovém plánu je naopak cílem výhled z jízdy. Nemá smysl přidávat obě varianty, jestli se kvůli tomu musíte trefit do těsného přestupu. Pokud jedete s dětmi a chcete jim dát větší možnost výběru, projděte si plán jednodenního výletu vlakem s dětmi. Jeho zásada jednoduchého návratu je užitečná i v Praze.
Zimní odpoledne: zkraťte cestu dřív než výhled
Dno údolí a horní okraj nemusejí mít stejnou teplotu ani povrch. Zpevněná cesta může být schůdná, zatímco ve stinné zatáčce už zůstává led. V krátkém zimním dni má výhodu prostý plán: místo přidání další vyhlídky si nechte čas u prvního dobrého pohledu na skály. Jestli se pak rozhodnete vystoupat do Jinonic, nebude to kvůli tomu, že musíte stihnout ještě jednu atrakci. Budete vědět, zda je na cestu stále dost světla a zda se na ni všichni cítí.
Na společný výlet si vyberte kontrolní bod před odbočkou. Děti mohou rozhodnout, který pohled z dnešní cesty si zapamatují; dospělí mezitím ověří čas, povrch a spoj. Pokud se plán změní, ještě pořád víte, kudy zpět do Hlubočep. V tom je výhoda trasy údolím: kratší varianta má vlastní cíl a nemusí působit jako nedokončený přechod.
Při první návštěvě doporučujeme odlišit konec přírodní části a konec celé cesty. Mezi výstupem z údolí a příchodem na zastávku zbývají městské ulice, které na turistické fotografii neuvidíte. Při plánování s dětmi jim tento úsek řekněte dopředu. Pomůže i malá pauza ještě na místě s výhledem, než začnete řešit přesný odjezd a přecházení ulic.
Co sledovat na rozhraní mezi městem a údolím
Při stoupání k Jinonicím se promění pohled, i když nejdete na žádnou samostatnou vyhlídku. Dole určují směr chůze voda, svahy a prostor pod železnicí. Na horním okraji máte před sebou jiný druh orientace: křižovatky, ulice a spojení na zastávku. Až budete vybírat poslední úsek, držte v mapě aktivní pěší trasu. Kratší čára přes území v mapě není důkaz, že přes něj vede schůdná veřejná cesta.
Na cestě s dětmi využijte rozdíl prostředí jako jednoduchou hru. V Hlubočepech si všimněte, co prozrazuje, že se pořád pohybujete v Praze. U skal hledejte moment, kdy město na chvíli přestane být vidět. V Jinonicích pak porovnejte, podle čeho se orientujete znovu mezi domy. Není k tomu potřeba vstupovat do svahů ani hledat přístup ke kolejím. Stačí stejná značená cesta, po níž byste šli i bez hry.
Při cestě opačným směrem si nepleťte snazší začátek s lepší zimní variantou. Z Jinonic sice do údolí klesáte, ale prudší část může být náročnější směrem dolů, zejména pokud povrch klouže. Pohodlnější je rozhodnout se podle aktuální schůdnosti než podle toho, který konec je blíž domovu. Máte-li obě místa dobře dostupná, můžete v horších podmínkách zvolit Hlubočepy v obou směrech. V lepších podmínkách přechod zopakujete a porovnáte, jak odlišně působí příjezd k údolí shora.
Pokud potkáte víc cyklistů, nechoďte po celé šířce zpevněné cesty. Při čtení mapy se zastavte stranou a před odbočením se rozhlédněte.
Večer bývá podobně důležitá viditelnost směrem k ostatním jako dobrý výhled na samotnou cestu.
Časté otázky
Je Prokopské údolí celé po rovině? Trasa dnem údolí je mírnější. Výstup k Jinonicím nabírá výšku a je třeba ho posoudit zvlášť.
Mohu skončit v jiné části Prahy, než jsem začal? Ano. Zvolte předem skutečnou trasu do Jinonic a ověřte spoj z jejího konce.
Je nutné jet vlakem přes viadukty? Ne. Konstrukce můžete pozorovat z povolených míst v údolí.
Lze vyrazit s kočárkem? Vyberte schůdnou zpevněnou část a trasu podle potřeby zkraťte. Okolní odbočky mohou mít jiné podmínky.
Co zvolit při náledí? Držte se schůdné spodní části, případně odložte výlet. Nenahrazujte kluzký výstup neznámou zkratkou.

