Skleněná harmonika získává zvuk ze skla a čtvrttónový klavír dovoluje zahrát tóny mezi běžnými stupni. V Českém muzeu hudby na Malé Straně se oba nápady dají zasadit vedle nástrojů, které znáte z orchestru nebo hudební školy. Na první návštěvu si vyhraďte přibližně 75 až 100 minut a začněte u stálé expozice Člověk – nástroj – hudba. Vyberte si pár nástrojů, jejichž princip chcete pochopit, a tam, kde je k dispozici ukázka, k pohledu přidejte i poslech.
Na skleněné harmonice hledejte okraje misek
Když přejedete navlhčeným prstem po okraji sklenice, můžete rozkmitat její stěnu. Skleněná harmonika využívá příbuzný princip. Skleněné části mají různé velikosti a hráč se dotýká jejich okrajů. Ve vitríně proto sledujte, jak je u vystaveného typu uspořádáno více tónů vedle sebe. Srovnejte to s houslemi, kde hráč výšku mění délkou kmitající části struny. Na obou nástrojích se hudebník potřebuje dostat ke stejnému výsledku, tedy přesnému tónu, ale fyzicky dělá jinou věc.
Pokud vás na tom baví vztah mezi zvukem a mechanismem, dá se podobně dívat i na nástroje v Národním technickém muzeu. Tam je možné přenést stejnou otázku na stroje, které člověk ovládá sám, a stroje, v nichž přesnou práci přebírá mechanismus. Ve sbírce hudebního muzea je praktickým dalším zastavením nástroj, u něhož způsob hry znáte. Lépe pak uvidíte, která část v nezvyklé konstrukci plní stejnou úlohu.
Co změnila čtvrttónová klaviatura
Čtvrttónový klavír ze třicátých let 20. století vznikl z podnětu skladatele Aloise Háby. Běžná klaviatura uspořádává tóny po půltónech. Hábu zajímal i tón přibližně v polovině takového kroku. Pro hráče to znamená, že musí na nové klaviatuře najít místa pro jemnější dělení a že známé prstoklady nelze jednoduše přenést. U exponátu se proto dívejte na rozložení kláves dřív, než si přečtete letopočet. Teprve při tom vynikne, že změna hudební představy si vyžádala odlišný nástroj.
- S dětmi začněte známým zvukem. U houslí nebo klavíru nejprve určete, která část se rozezní. Potom zkuste stejnou otázku u méně známého exponátu.
- Poslouchejte po krátkých úsecích. Pokud má vitrína zvukovou ukázku, stačí se nejprve soustředit na začátek tónu a na to, jak rychle odezní.
- U zdobených houslí se vraťte od detailu k celku. Muzeum představuje intarzovaný nástroj Nicoly Amatiho. Prohlédněte si nejdřív siluetu a potom místo, kde se dekor potkává s okrajem desky.
Sál, který prošel proměnou stejně jako sbírka
České muzeum hudby sídlí v bývalém kostele sv. Máří Magdalény. I během krátké návštěvy má smysl na chvíli zůstat ve vstupní hale a podívat se nahoru. Hlavní prostor se výrazně liší od menších výstavních místností, kde se pozornost soustředí na drobné detaily. Stavba měla po ukončení církevního provozu různá využití. O to nápadnější je, že dnes uvnitř vystavuje věci určené ke vzniku zvuku a také pořádá kulturní program.
Jestli chcete v Praze spojit pohled na nástroje s koncertem, vyberte nejdřív hodinu začátku a teprve potom naplánujte muzeum. Jako další krátkou zastávku na Malé Straně můžete zvolit Muzeum Karla Zemana, kde se podobně odkrývá technika za známým zážitkem, tentokrát filmovým.
Další způsob, jak se výstavou projít, je sledovat práci rukou a nohou. U klavíru hráč spouští klávesou mechanismus, který přenese pohyb dál. U žesťového nástroje mění délku vzduchové dráhy například pohybem snižce či použitím ventilů, zatímco samotný tón začíná chvěním rtů. Vystavený předmět sám často prozradí, kde má být ruka, podle úchytu nebo tvaru ovládací části. Najděte si proto jeden exemplář, u něhož lze pohyb odhadnout, a porovnejte odhad s výkladem muzea.
Pokud některé dítě chodí do hudební školy, dejte mu po prvních dvou sálech na chvíli roli průvodce. U známého nástroje může vysvětlit, co se mu při hraní daří snadno a k čemu potřebuje pravidelný cvik. Dospělý může na oplátku vybrat neobvyklý předmět a popsat, co se mění při přechodu od jednoho hráče k celému souboru. Pomůže to převést velkou expozici do několika pozorování, která mají vazbu na to, co návštěvníci už sami znají.
Příchod z Újezdu a rozumná délka
Vchod hledejte v Karmelitské 2 nedaleko Újezdu. Od tramvaje si nechte několik minut a při cestě s malými dětmi využijte vyznačené přechody. Pokud máte vstupenku na samostatnou akci, řiďte se údajem pořadatele. Pro běžnou výstavu si předem ověřte otevírací den, aktuální cenu a přístupnost konkrétních prostor.
- Krátká návštěva se dá postavit na třech zastaveních. Vyberte si strunný, dechový a klávesový nástroj a u každého popište, co v něm kmitá.
- Delší návštěva dovolí přidat dočasnou výstavu. Počítejte s tím, že poslech a čtení popisek trvají různým lidem různě dlouho.
- Při návštěvě ve skupině se domluvte na srazu u schodiště nebo v hale. Každý tak může strávit víc času u nástroje, který ho zajímá, aniž by ostatní museli čekat přímo u vitríny.
Po muzeu se lze projít k Vltavě nebo zůstat na Malé Straně. Má-li být výlet krátký, skončete po posledním dobře pochopeném předmětu. Z muzea si pak odnesete třeba jediný, ale přesný rozdíl mezi nástrojem, který jste znali z koncertu, a tím, který jste v Praze objevili.
Dobrou poslední zastávkou je vstupní hala, kde ještě jednou uvidíte původní měřítko stavby.
Časté otázky
Kde je České muzeum hudby?
Na Malé Straně v Karmelitské 2, poblíž zastávky Újezd.
Má návštěva smysl bez znalosti not?
Ano. Začněte u otázky, co se při hře rozechvěje, a u srovnání materiálů či způsobu ovládání.
Kolik času potřebujete na hlavní expozici?
Na první návštěvu obvykle dává smysl vyhradit asi 75 až 100 minut.
Dají se exponáty rozezvučet vlastní rukou?
Řiďte se pokyny u vystaveného kusu. Zvukovou ukázku a hru na originál berte jako dvě různé věci.
Související články
- Národní muzeum v Praze: jak si vybrat expozice v historické a nové budově
- Strahovská knihovna: vstup do sálů, okruhy a ceny
- Výlet na dočasnou výstavu: termín, vstupenka a čas
Zdroje
- Národní muzeum – České muzeum hudby
- Národní muzeum – Člověk, nástroj, hudba
- Fotografie: VitVit, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Zmenšeno a převedeno na WebP.

