Grébovka v Praze: od umělé jeskyně přes vilu k vinici v Havlíčkových sadech

V Grébovce můžete za jedinou procházku projít umělou skálou, podívat se na renesančně laděnou vilu a sejít kolem vinice téměř k Botiči. Začněte nahoře u Rybalkovy ulice, pokud chcete jednotlivé části vidět postupně a závěr si nechat z kopce. Pro návrat k hornímu vstupu počítejte s převýšením. Kdo chce jen krátkou zastávku, ať zůstane mezi grottou a vyhlídkou u vily.

Obsah článku

Nejprve grotta: kde se dá přečíst režie zahrady

Od horního vstupu zamiřte k umělé jeskyni. Prohlédněte si ji nejdřív od fontány, odkud vynikne rozdíl mezi pravidelně uspořádaným předprostorem a členitou stěnou nad ním. Výklenky, průchody a vrstvy skály vedou pohled po různých výškách. Pokud jsou jednotlivé části přístupné, posuňte se ke kraji a sledujte změnu perspektivy. Pokud jsou schody mokré nebo uzavřené, zůstaňte dole. U fontány už vidíte hlavní kompozici a chvíle strávená před skálou vydá za víc než rychlý výstup na vršek.

Grotta patří k romantické části areálu, který vyrostl kolem vily průmyslníka Moritze Gröbeho. V zahradě se pracovalo s pohledy a překvapením. Na jednom místě drží pohled na vodě kamenný lem, o kousek dál jej otevře svah pod vinicí. V Praze podobně pomáhá střídat odstup a blízký pohled při procházce mezi vilami na Babě, byť tam celek vznikl kolem obytné ulice a jiného architektonického programu.

U vily si všimněte výšky terasy

Přesuňte se k hlavní vile a udělejte si čas na její vnější podobu. Sledujte podstřešní pás s figurální výzdobou, členění fasády a to, kam navazuje terasa. Areál se formoval v druhé polovině 19. století a inspiroval se italskou renesancí. Vilu si majitel mohl přizpůsobit svému společenskému životu a svah pod ní využít jako součást reprezentace. Výhled byl součástí domu stejně jako zahradní cesty. Zkuste se postavit dál od průčelí, abyste viděli současně budovu i terén, a pak přejděte k okraji terasy. Teprve z druhého místa je zřejmé, jak výrazně se okolí pod domem sklání.

Pokud vás zajímá fotografování, na širší záběr potřebujete odstup a volný prostor před vilou. Na detail se vraťte blíž, až si prohlédnete celek. Zahrada je běžně užívaný městský park. Nenechávejte proto skupinu stát přes celou šířku cesty a s focením u zábradlí počkejte, pokud jiní lidé procházejí. Při nízkém slunci bývají výhled a průčelí v jiných světelných podmínkách, takže klidně zvolte jeden motiv a počkejte, až jej uvidíte bez spěchu.

Dole poznáte, jak zahrada navazuje na Nusle

Pod terasou se pozornost přesune od architektury k vinohradu. Réva roste v řadách po svahu, které jsou patrné i v období bez listí. Viniční altán je dalším místem, odkud se dá srovnat práce s terénem. Pohled na vinici je nejlepší z veřejné cesty nebo z terasy. Mezi řady se kvůli fotografii nevydávejte. Pokud chcete posedět v altánu nebo v jiné provozovně, ověřte si její provoz zvlášť. Trasa k vinohradu má smysl i bez občerstvení.

Na spodní straně zahrady se orientujte podle ulice U Vršovického nádraží a Botiče. Máte-li kočárek, v mapě si předem rozlište schodiště a pozvolnější veřejné cesty. Některé spojnice šetří metry za cenu prudšího sestupu. Při dešti se vyplatí dokončit horní část a stejným vstupem odejít do města. Kdo si chce druhou procházku postavit na výhledu z jiné výšky, může porovnat pražské vyhlídky na Žižkově, Petříně a Starém Městě.

Tři varianty podle času a povrchu

Půl hodiny: Horním vstupem ke grottě, od ní před vilu a zpět. Tato varianta drží hlavní architektonické zastávky blízko sebe.
Přibližně hodina: Grotta, vila, veřejný pohled na vinici a odchod dolním směrem. K základnímu času připočtěte přístup od spoje.
Hodina a půl: Prohlédněte si i pavilon a další části horní zahrady, zastavte se u vinařského svahu a pokračujte do ulic Vršovic nebo Nuslí podle cíle. Čas je orientační a zahrnuje krátké zastávky.

V parku si vyberte jeden detail pro každou zastávku

U grotty hledejte přechod mezi umělou skálou a přesně vedeným lemem fontány. U vily sledujte malovaný pás těsně pod střechou. U vinice zvolte cestu, odkud je vidět, jak se řady přizpůsobují kopci. Procházka tak dostane přirozené tempo a děti mohou při každé zastávce popsat něco jiného. Starší návštěvníci si mohou vybrat jen dva body v horní části. Na krátkou návštěvu je důležitější promyslet návrat než přidávat další svah. Po setmění dejte přednost známé cestě k východu a po případném uzavření části areálu pokračujte po ulicích.

V horním pavilonu se připomíná kuželna

Pokud procházku začnete nebo skončíte nahoře, vyhledejte také zahradní pavilon. Městský průvodce v něm uvádí repliku historické kuželkové dráhy. Tohle drobné místo mění představu o zahradě, v níž by člověk čekal hlavně okrasné záhony a výhledy. Od umělé skály se tu přesunete k prostoru určenému pro společenskou zábavu. Když je pavilon zavřený, všimněte si, jak je zasazený mezi cesty. Po odkoupení areálu městem Královské Vinohrady se zahrada roku 1906 otevřela veřejnosti. Dnešní návštěvník tak může vnímat i změnu od soukromé vily s jejím zázemím k městskému parku, v němž jednotlivé zastávky už tvoří veřejný program.

Při krátké návštěvě se nejdřív rozhodněte mezi pavilonem a vinicí. Obě místa přidávají jiný druh zastávky a cesta k vinici přidá i převýšení.

Časté otázky

Kde je grotta?

V horní části sadů. Od vstupu u Rybalkovy ulice je praktické zamířit k ní ještě před vilou.

Dá se zahrada projít jedním směrem?

Ano, lze přijít shora a odejít dolním směrem. Před cestou si vyhledejte navazující spoj u zvoleného východu.

Kdy vynechat schody u umělé jeskyně?

Za mokra, náledí nebo při uzavření. Na skálu i kompozici fontány je dobře vidět z přístupného prostoru před ní.

Potřebuji vstupenku do vily?

Tento výlet je založený na veřejných parkových cestách a vnějším pohledu. Případný program uvnitř má vlastní podmínky.

Související články

Zdroje

Prague City Tourism – Havlíčkovy sady, vila, vinice a grotta
Fotografie: VitVit, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Zmenšeno a převedeno na WebP.