V Oboře Hvězda vedou tři hlavní aleje ke stejné stavbě, ale každá nabízí jiný začátek výletu. Od Libocké brány se dá spojit letohrádek se starým studničním domkem, od Břevnova zase vynikne dlouhý přímý průhled. Na první návštěvu si dejte zhruba hodinu. Už samotná procházka vysvětlí, proč uprostřed lesa stojí renesanční stavba s půdorysem šesticípé hvězdy.
Začněte v Liboci a zvolte si bránu pro návrat
V mapě hledejte Libockou bránu na severu obory. Naproti ní stojí kamenná socha Jana Roháče z Dubé. Na začátku se můžete rozhodnout mezi přímou cestou k letohrádku a odbočkou ke studničnímu domku. Ten leží kousek od brány u spojnice směrem k Bělohorské bráně. U domečku se vyplatí na chvíli zastavit, protože uprostřed zeleně představuje stopu po docela obyčejné potřebě. Studna zásobovala pitnou vodou oborníkův dům a podle městského průvodce sahá přes 32 metrů hluboko.
Pro jednoduchý průchod pokračujte po prohlídce letohrádku k Břevnovské bráně, které se říká také Pražská. Návrat stejnou cestou je lepší volba, pokud máte auto nebo domluvený sraz v Liboci. Při cestě veřejnou dopravou můžete odejít jinou branou a návštěvu zakončit v jiné části města. Spojení si vyhledejte podle zvolené brány, protože stejné slovo Hvězda v mapě odkazuje na celý areál i na budovu. U většího pražského výletu si můžete vybrat také samostatnou procházku mezi vilami na Babě, kde podobně pomáhá určit si předem místo, odkud chcete architekturu poprvé vidět.
Jak poznat hvězdicový půdorys ze země
Při příchodu po aleji uvidíte pouze část členitého obvodu. Přejděte k další straně a sledujte, jak se stěny lomí a střídají se vystupující cípy s kouty. Z jednoho místa se všech šest ramen neukáže, proto má smysl obejít letohrádek celý. Dětem zkuste dát za úkol kreslit do vzduchu obrys po jednotlivých lomech. S mapou pak můžou porovnat, proč stavba při pohledu od země připomíná spíš několik propojených štítů než hvězdu ze školního sešitu.
Oboru založil roku 1534 Ferdinand I. na pozemcích břevnovského kláštera. Sloužila k honitbám a dvorským setkáním. Půdorys samotného letohrádku souvisí s Ferdinandem Tyrolským, synem panovníka. Zkuste si od budovy představit cestu dvora skrz vymezený areál. Právě kombinace lesa, ohrazení, hlavních průhledů a výrazného cíle dává místu charakter. Dnešní cesty i výsadby se ovšem v průběhu staletí proměňovaly. Ze současného rozložení stromů nelze odečítat původní trasu každé královské honitby.
Zůstat v rovině, nebo pokračovat k Bílé hoře?
Většina obory leží na poměrně rovném terénu. Západní okraj se od něj výrazně liší, protože se tam svah sklání k pramenům a mokřadu. Pro krátkou návštěvu při šeru stačí široké aleje a prostor u stavby. Vedlejší pěšiny mohou po dešti klouzat, zejména ve stínu. Při náledí vynechte západní svah a vraťte se po povrchu, který jste už prošli. S kočárkem zvažte aktuální stav povrchu ještě u brány. Trasa po hlavních cestách má mírnější profil, ale podmínky na přírodním povrchu se mění.
Delší výlet si můžete postavit na kontrastu mezi letohrádkem a bojištěm na Bílé hoře. Obora stála v blízkosti míst, kde došlo 8. listopadu 1620 ke střetu stavovského a císařsko-ligistického vojska. Pokud chcete souvislost vidět v terénu, zamiřte přes Bělohorskou bránu a předem si na mapě najděte pamětní mohylu. Počítejte s běžnými ulicemi a přechody za branou. Na poznávání samotného letohrádku je lepší věnovat čas hlavní ploše u stavby, než obíhat celou zeď ve snaze najít jedno místo, které by představovalo celé bojiště.
Kolik času nechat a co dělat při zavřeném interiéru
- Zhruba 40–60 minut je plánovací odhad na průchod od Libocké brány, zastávku u studny, obejití letohrádku a odchod jednou z hlavních bran. S malými dětmi přidejte rezervu na hřiště nebo svačinu.
- Asi 75–100 minut si nechte na delší trasu s výstupem směrem k Bílé hoře a čtením informačních tabulí. Při fotografování přidejte čas na změnu stanoviště a bezpečný návrat za světla.
- Na interiér počítejte zvlášť. Obora má jiný režim než letohrádek, v němž pořádá výstavy Muzeum literatury. Plánujte podle termínu konkrétní výstavy a případných omezení, obzvlášť mimo hlavní sezonu.
Na venkovní části je příjemné, že si její délku volíte sami. Pokud vás zastihne déšť a potřebujete pevnější plán pod střechou, hodí se vědět, jak si rozdělit návštěvu Národního muzea mezi dvě budovy. Naopak při lepším počasí nechte program u Hvězdy klidně bez druhého placeného cíle. Pro stavbu i oboru bývá nejpřínosnější projít si prostor různými směry a zjistit, kde se perspektiva znenadání změní.
Co ukázat dětem kromě letohrádku
Prvním úkolem může být najít v mapě tři hlavní přístupové cesty a zjistit, která je nejpřímější od vaší brány. U budovy porovnejte, jak jinak vypadá pohled z osy aleje a z prostoru těsně u zdi. Při návratu se zastavte na místě, odkud ještě vidíte stavbu mezi stromy. Děti tak mají tři konkrétní pozorování, která mohou po cestě porovnat. Přitom si nepotřebují si pamatovat všechna jména a letopočty. Pokud se vaše skupina rozdělí, domluvte sraz u konkrétní brány nebo na hlavní cestě u letohrádku. Samotné označení „u vchodu“ je v oboře se čtyřmi branami příliš široké.
Časté otázky
Dá se do obory i mimo sezonu?
Obora je celoročně volně přístupná. Konkrétní otevírací dobu interiéru zjistíte u Muzea literatury.
Kudy jít, když chci hlavně vidět letohrádek?
Zvolte jednu z hlavních alejí, například od Břevnovské brány. Po příchodu si nechte čas na obejití budovy.
Je možné vynechat prudší část?
Ano. Držte se rovinatějších alejí mezi hlavními branami a letohrádkem a vynechte západní okraj s mokřadem.
Kde hledat studniční domek?
Leží nedaleko Libocké brány u cesty, která míří k Bělohorské bráně. Berte jej jako zastávku na cestě ke stavbě.
Související články
- Praha z výšky: Žižkovská věž, Petřín, nebo Staroměstská radnice?
- Pražské hřbitovy: Vyšehrad a Olšany s plánem návštěvy
- Historické tramvaje v Praze: linky 41, 42 a muzeum
Zdroje
- Prague City Tourism – obora, přístupové brány a studniční domek
- Muzeum literatury – letohrádek Hvězda a návštěva
- Fotografie: Adam Zivner, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0. Zmenšeno a převedeno na WebP.
