Ze Smíchova vstoupíte do zahrady Kinských téměř po rovině. Za letohrádkem se však cesta zvedá do petřínského svahu. Dolní část je samostatný krátký výlet, zatímco výstup k hornímu jezírku přidá schody či delší stoupání podle zvolené cesty. Na první návštěvě se řiďte podle vody. Dolní jezírko poznáte podle Herkula, horní podle lachtana. Mezi nimi se dá přečíst, jak se v 19. století pracovalo se svažitým terénem.
Od náměstí Kinských je nejdřív vidět letohrádek
Vejděte od náměstí Kinských a zůstaňte chvíli v dolní části. Letohrádek stojí mezi městem a parkem a pomáhá pochopit, proč se zahrada otevírá velkou loukou právě tady. Z ulice uvidíte především přístup a stavbu, z parku můžete sledovat její vztah k úpatí kopce. Změňte stranu ještě před výstupem, abyste získali oba pohledy bez sestupování zpět.
Vilu dal postavit Rudolf Kinský. Vídeňský architekt Jindřich Koch navrhl klasicistní stavbu, kterou dokončili roku 1831. V době jejího vzniku se proměňoval i terén zahrady. Při pohledu od domu si zkuste představit, kolik práce obnášelo vést cesty po úbočí a udržet vodu v jezírku. Dnes v letohrádku sídlí národopisná expozice Národního muzea. Pokud chcete vstoupit dovnitř, zjistěte si provoz přímo pro tuto budovu. Při plánování další návštěvy pomůže rozlišení hlavních budov Národního muzea, protože výstavy na Václavském náměstí patří k jinému cíli.
Herkules dole, lachtan nahoře
Dolní jezírko se sochou Herkula je prvním cílem po prohlídce stavby. Když jste u vody, najděte si v mapě ještě horní jezírko. Pokud chcete projít podél kaskády, ověřte, kudy vede nejpohodlnější cesta pro vaši skupinu. Voda mezi oběma jezírky pracuje s výškovým rozdílem, proto některé přímější spojnice vedou strměji než obloukové cesty po svahu. Pro kočárek nebo unavené děti si nechte jako plnohodnotnou variantu jen dolní část. I při krátké návštěvě stihnete dům, louku a vodní motiv.
V zahradě vznikla při úpravách v 19. století dlouhá štola, která napájela dvojici rybníků s vodopádem mezi nimi. Tento detail dává procházce druhou vrstvu. Voda působí jako součást přirozeného svahu, ale její rozmístění patří k promyšlené kompozici. V horním jezírku se dívejte po soše lachtana. Kdo si chce výlet užít i za slabého průtoku, může sledovat kamenné stupně a směr, kudy by voda po svahu stékala. Silný proud ani stejná podoba vodopádu po celý rok nejsou podmínkou pro návštěvu.
Co odděluje zahradu od zbytku Petřína
Zahrada leží na jižní a jihovýchodní straně petřínského svahu. Historickou hranici vůči dalším zahradám tvoří Hladová zeď. Z mapy může horní část působit jako rychlá zkratka k rozhledně, ale volba skutečné cesty závisí na místě, kde přijdete k hranici zahrady. Nejdřív si vyznačte průchod a až potom cíl nahoře. Pokud výlet míří hlavně za panoramatem, stojí za srovnání různé cesty k pražským vyhlídkám. Kinského zahrada dává sama o sobě smysl i s návratem na Smíchov.
Se zahradou se pojí také příběh dřevěného kostela svatého Michala, který byl přivezen z Podkarpatské Rusi a v roce 2020 těžce poškozen požárem. Chcete-li místo zahrnout do trasy, zjistěte si současný stav oprav a průchodnost cest u správce. Při omezení počítejte s obchůzkou po veřejně přístupné trase. K jezírkům se není třeba vydávat přes oplocený prostor.
Trasa na míru pro krátký nebo delší výlet
- Dolní zahrada na 30–45 minut: Náměstí Kinských, pohled na letohrádek a dolní jezírko. Vrátíte se do stejné části Smíchova.
- Obě jezírka na 60–90 minut: Přidejte stoupání po veřejné cestě a horní jezírko. Čas zahrnuje krátké zastávky, nikoli muzejní návštěvu.
- Pokračování na Petřín: Vyberte si průchod k dalším zahradám a nechte si rezervu na výstup a hledání sestupu. Rozhlednu či jinou atrakci plánujte samostatně.
Po dešti nebo při náledí využijte hlavní cesty a vynechte zkratky na mokrých schodech. Na poznávání vztahu mezi vodou a terénem dobře stačí dolní jezírko, odkud se dá prohlédnout začátek svahu. Máte-li chuť poznat víc, vezměte delší trasu jako výstup s cílem v horní části zahrady, a teprve tam se rozhodněte, jestli ještě pokračovat přes Petřín.
Švýcárna a dolní svah: další zastávka bez cesty k rozhledně
Pokud se po dolním jezírku rozhodnete nevystupovat nahoru, v mapě si vyhledejte také Švýcárnu, bývalou kočárovnu. Letohrádek stojí v popředí příběhu, ale bez obslužných staveb by zahrada ani dům nefungovaly. Porovnejte, jak na vás působí reprezentativní vila a menší užitková stavba. Pomůže vám to představit si rozdíl mezi příchodem majitele nebo hosta a provozem, který zajišťoval běžný chod areálu. Než se vydáte k budově, podívejte se, zda je přístupná veřejná cesta a zda se nemusíte zbytečně vracet do prudšího svahu.
S dětmi lze delší zastávku nahradit pozorováním u louky. Nechte je najít nejvyšší viditelný bod svahu a ukázat směr, kterým z něj podle nich přichází voda. U jezírka pak mohou zkusit odhadnout, proč se zahradníci rozhodli rozdělit hladiny a spojit je kaskádou. Pokud se vracíte před setměním, zkontrolujte si ještě u letohrádku směr ke stejnému vstupu. Městský cíl si raději vyberte až u východu, kde se lépe rozhoduje mezi pokračováním na Smíchov a cestou směrem k Malé Straně.
Před odchodem od dolního jezírka se podívejte, zda skupina chce výstup i cestu zpět. Návrat po svahu může trvat déle než cesta k první zastávce.
Časté otázky
Kde je pohodlný začátek od Smíchova?
Od náměstí Kinských. K letohrádku dojdete bez výstupu do horní části zahrady.
Podle čeho poznám, u kterého jsem jezírka?
Dole hledejte Herkula, nahoře lachtana. Obě jezírka najdete i samostatně v mapě.
Má smysl jít do zahrady bez návštěvy muzea?
Ano. Letohrádek zvenčí, práce s vodou a výstup po svahu tvoří vlastní program.
Je cesta až k hornímu jezírku bezbariérová?
Počítejte s výraznějším sklonem a ověřte konkrétní trasu podle potřeb skupiny. Krátká dolní varianta má mírnější profil.
Související články
- Osada Baba v Praze: tři vily a procházka za architekturou
- Muzeum Karla Zemana v Praze: filmové triky, hry a návštěva s dětmi
- Pražské hřbitovy: Vyšehrad a Olšany s plánem návštěvy
Zdroje
- Prague City Tourism – zahrada Kinských, historie a parkové prvky
- Praha – městská mapa Petřína a přehled zahrad
- Fotografie: Ludek, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0. Zmenšeno a převedeno na WebP.
