Žijeme ve zvláštní době. Lidé jsou závislí na technologiích, které jim ovlivňují každodenní život. Jenže tyto technologie něco stojí, tudíž každý člověk touží být bohatý, aby si mohl dopřát přesně to, po čem touží. Jenže ono to nejde jen tak. Většina lidí se řadí také k těm lenivým a věčně nespokojeným. To jsou také dva hlavní důvody, proč nikdy nedosáhnou toho, po čem touží. Nicméně pokud někdo zatouží v dnešní době po větších penězích, okamžitě se stěhuje do zahraničí nebo alespoň odjíždí na určitou část roku. Peníze se tam točí v mnohem větších číslech. Většinou také zaměstnavatelé nabízejí velmi příznivé podmínky. Například v Londýně – pakliže dostanete místo číšníka v jednom z velmi dobrých hotelů, zaměstnavatel vám obstará i ubytování a samozřejmě výplatu týdně. Což se pro mnoho lidí zda naprosto fantastické, proto je také Londýn nejnavštěvovanějším městem, do něhož se „utíká“ za prací.
České firmy nad touto skutečností jen mávali rukou, protože zaměstnanců měly stále dostatek. Jenže najednou se začaly výpovědi hrnout, a to v nemalém množství. Po průzkumu trhu s pracovní sílou šéfové společností nakonec zjistili, že náhradní pracovníci zkrátka nejsou. Není se čemu divit, když tedy řádně zpanikařili. Jejich podnik nemůžou vést sami, proto si nemohou dovolit další dobrovolné ztráty. Přistoupili tedy k razantnímu kroku, a sice se shodli na tom, že by bylo dobré zaměstnancům přidat. Jenže k tomu kroku se najednou má pouze pětina firem, což je na Českou republiku velmi malé číslo.
Pracovníci po tomto zjištění nevěří ani samotné pětině. Říkají, že takových slibů týkajících se vyšších mezd již bylo habaděj a nikdy neviděli sebemenší korunu navíc. Naopak se vždy více strhávalo, než přidávalo. Možná by ale pracující měli změnit názor. Zvyšování mezd už započalo, a to prvním důležitým krokem konkrétně obchodního řetězce Lidl. Ten od prvního března srovnává své mzdy. Prodavači i prodavačky si tak přijdou na krásných čtyřiadvacet tisíc. Jedná se zhruba o růst o čtyři tisíce.
